Exkluzivně | Hudba

ROZHOVOR: Laco Deczi o živém hraní, deskách i Spotify

30.12.2019

Laco Decz je legendou jazzové scény a má za sebou bezmála šedesát let hudební kariéry. S námi si u příležitosti vyprodaného koncertu v Řeporyjích popovídal nejen o koncertech, deskách nebo Spotify.

Ahoj Laco. Jsme tady na koncertě v Řeporyjích a je totálně vyprodáno. Jak se ti dnes hrálo? A vypadá takto většina tvých koncertů?

Tohle je vůbec poslední koncert túry, takže jsem už trošku unavenej. No ale dnes to bylo úžasný! A lidi opravdu chodí, posledních pár let se nám opravdu daří, skoro všude je vyprodáno.

Viděl jsem, že o váš merč a alba je velký zájem. Jaký je poměr mezi tím, kolik se jsi dokázal vydělat prodejem desek a tím, kolik jsi vydělal živým hraním? 

Živý hraní je naprostý základ. Hrajeme skoro 120 koncertů ročně – dva šedesáti koncertové turnusy. Je to nářez, ale nesmíš se moc litovat, nebo se ulituješ k smrti. A desky prodáváme hlavně na koncertech. Takže poměr je takový, že bez hraní bych chcípnul od hladu a ještě bych prodal úplné hovno.

Takže koncerty tvoří většinu a prodej desek jen takový doplněk?

Dnes je těžká doba, kamaráde. Když se chceš živit muzikou a nejsi nějaký pojebaný zpěvák, co hraje v obchodném domě na hajzli, musíš koncertovat. A to hodně. Desku, která je někde na internetě, tu ti stáhne nějaký frajer za pět minut zadarmo a na koncert pak nepřijde. Takže my na to jedeme naopak: dojdi na koncert, my ti dáme show, že se dosereš a pak si můžeš koupit desku, kterou ti i podepíšem.

Rozumím. A co jede víc? CDčka, nebo desky?

No LPčka, ty jedou jako hovado. Máme limitované edice dvou vinylů – Symfonických balad s Petrem Jandou a nové desky Proton, na které jsme pracovali skoro dva roky.

Tvoje první album muselo vyjít také na vinylu…

Všechno bylo na vinylu. A potom přišla CDčka. A ty už jsou také v prdeli.

Takže ty jsi z těch, který pamatují celý ten oblouk vinyly, kazety, CDčka vinyly. Posloucháte hudbu taky digitálně?

Spotify mám, to je bezvadný. Tam je všecko na světě, úplně všecko.

Máš také nějaké desky na Spotify?

No jasně. Máme tam desku Proton. Kluci z kapely přišli s tím, že je to dobrý, že bychom to tam taky měli mít. Tak jsme to tam dali. Docela to lidi poslouchají. Chystáme tam i další věci.

Takže poslech z fyzických nosičů už asi moc neprobíhá, ale co v autě, když jezdíte kapelní dodávkou, taky posloucháte Spotify?

 V autě ne, tam hudbu neposloucháme, tam se bavíme o mrdání. CDčka tam sice máme, ale ty jsme si tam ještě v životě nepustili.

Máš nějaký rituály před koncertem? 

Na rituály my sereme. Rituál je být dobře vyspatý, nebýt ožratý a trošku se rozhýbat. Já třeba v autě mám takové malé ruční činky: hrozně mě to baví, pořád tam makám a kluci ze mě mají srandu. Ale co, pěkně tě to rozpumpuje, kamaráde! A taky občas piju sladké limonády – abych se trochu nakoksoval cukrem. Když je únava, tak to pomáhá.

Koho posloucháš z mladých umělců?

Moc mladých hráčů jsem tady nepoznal. Akorát ten Wohnout. Taky občas chodí ten Jirka Macháček, to je Vaicův kamarád. A teď na koncertě byl ten Kapitán Demo, nebo jak se jmenuje. Dobrej frajer, trochu magor, ale kdo není. Jinak si teď nikoho nevybavím. My hrajeme každý den a já tohle moc nesleduju. Pro mě je hlavní, že lidi chodí a baví je, co hrajeme. Když lidi tleskají, aby byl přídavek, jsem i na starý kolena úplně opařenej od vděku.

Super trefně a často se navážíš do popových zpěváků. Je někdo, s kým by sis případně zahrál?

S těma Wohnoutama máme písničku. To bylo tak, že oni tam zpívali o mně a poslali mi to, abych tam nahrál trumpetu. Tak jsem to tam dodělal a výsledek si slyšel. A jednu věc teď chystáme. Když to dopadne, všichni se z toho doserou, ale zatím nesmím říct, o co nebo o koho jde.

Jaké máš dojmy z dnešního ocenění?

Koukni, mám to tady schovaný! Mám z toho obrovskou radost! A to ti řeknu historku, kamaráde: ještě za komunismu tady byla taková soutěž ve Velký Lucerně o Armstrongův nátrubek. V komisi byl Suchý a ještě nějaký lidi, soutěžilo asi 12 trumpetistů a já jsem to vyhrál. A dostal jsem od paní Armstrongové nátrubek a dopis. Dneska to mám doma na zdi.

Vyhrát medaili městské části Praha Řeporyje, to je fajn, ne? 

Tady to bylo bezvadný, zorganizovaný na jedničku! Třikrát jsme přidávali, přišlo asi 500 lidí tady do tej totálně plné tělocvičny a prodalo se strašně moc desek. Tohle bylo nejlepší ukončení túry, jaké jsem za poslední léta zažil. Absolutně bazvadné to bylo. A medaili si berem domů, do Ameriky.

Laco, díky moc za rozhovor…

Není za co, kamaráde. A dojdi někdy na koncert, jo? Klidně zase pomudrujeme a ty si koupíš desku a já ti jí podepíšem. Anebo si to stáhni na tom Spotify, kde taky jsme, ať víš, že to není žádná nuda, ale pořádné latino!

Komentáře