Exkluzivně | Hudba

ROZHOVOR: Loutnista a skladatel Jozef van Wissem

3.2.2020

Zvuk loutny je neodmyslitelně spjatý s dávnými časy, ale v Americe žijící Holanďan Jozef van Wissem ve své tvorbě otevírá tomuto tradičnímu nástroji nové horizonty. Ať už v kontextu soudobé improvizace nebo v rámci svých hypnotických skladeb, jimiž si získal obdiv Davida Tibeta nebo Jima Jarmusche – s tím mimochodem natočil čtyři nahrávky. Jozef van Wissem se do myslí posluchačů zapsal především díky soundtracku k filmu Jima Jarmusche Přežijí jen milenci.

Kdy jste začal s hudbou?

Když mi bylo 11, začal jsem hrát v hudební škole na akustickou kytaru. To byl ten okamžik, kdy jsem hudbu začal brát vážně.

Jak jste se si našel cestu k loutně?

Můj učitel kytary mi dal sborník skladeb, napsaných původně pro loutnu, v úpravách pro kytaru s názvem Hudba ze Shakespearových časů. Po nějaké době mě začala kytarová technika nudit a vzpomněl jsem si na repertoár pro loutnu. V New Yorku jsem pak narazil na inzerát učitele loutny, byl to sám Pat O’Brien, bývalý kytarista a student slepého Garyho Davise.

Proč jste se rozhodl přestěhovat do New Yorku?

To se zkrátka jenom stalo, nebylo to tak úplně rozhodnutí. Ale zachránilo mě to.

Jak byste popsal rozdíl ve vztahu k hudbě v Holandsku a v Americe?

Řekl bych, že do Ameriky můžete přijet a znovuobjevit sám sebe. Můžete mít zcela novou identitu. To je v Holandsku nemožné.

Co vás inspiruje?

Křesťanské mystické spisy německých jeptišek popisující jejich erotický vztah s pánem z doby kolem roku 1200.

Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Začnu hrát klasické loutnové skladby a opakuji je v zrcadlovém obrazu. Tyto zrcadlové obrazy se pak stávají novými skladbami. Musím se hodně soustředit. Někdy přidám hlas, beaty nebo elektroniku, ale to už je druhotné.

Jak jste potkal Jima Jarmusche?

Šel naproti mně po ulici v londýnské čtvrti Soho a já jsem se ho zeptal, jestli by ho zajímala loutna.

Jaký je váš oblíbený filmové žánr?

Současné realistické socialistické filmy od lidí jako je Zvyagintsev nebo Loach, ale i historické filmy. Nedávno jsem hrál živou partituru k ruskému tichému filmu od Yevgeny Bauera s názvem Umírající labuť.

Jak trávíte volný čas?

Když necestuji, ani nepíšu, rád rozjímám o nicotě.

 

Komentáře